Victor Hugo: Chrám Matky boží v Paříži
Jedno z nejznámějších děl francouzského romantismu, historický román z
prostředí středověké Paříže.
Hlavní postavou románu je ošklivý Quasimodo, hrbatý zvoník z chrámu Matky
Boží, jehož se v dětství ujal kněz Klaudius Frollo a vychoval ho. Quasimodo
vyrostl v chrámu, který se mu stal domovem a celým světem. Žije v naprosté
osamělosti, lidé se ho straní a nenávidí ho pro jeho ošklivost, v níž vidí
ztělesnění zla. Jediným člověkem, kterého má Quasimodo hluboce rád, je Frollo.
Kvůli němu se pokusí o únos krásné cikánské tanečnice Esmeraldy, do níž je
Frollo hluboce zamilován. Záměr se však nezdaří, Quasimdo je zatčen a odsouzen k
trestu na pranýři. Pouze Esmeralda má s ním soucit a snaží se mu v jeho trápení
ulehčit. Frollo chce dívku získat za každou cenu, lstí dosáhne toho, že je
obviněna z čarodějnictví a odsouzena k smrti. Nabízí jí záchranu pod podmínkou,
že se stane jeho milenkou. Esmeralda však odmítá. V den popravy ji však
Quasimodo unese a skrývá v chrámu. Dává jí najevo, jak ji miluje, ví však, že
jeho láska nemůže být opětována. Esmeralda miluje kapitána Phoeba, v němž vidí
ideál krásy a ušlechtilosti. Mylná víra v jeho lásku a ochranu se stane konečnou
příčinou její záhuby. Po její smrti Quasimodo beze stopy mizí, po letech je jeho
tělo nalezeno v hrobce v objetí mrtvé Esmeraldy.
Tematická výstavba knihy Chrám matky boží v Paříži je založena na významové
antitezi, která prostupuje všechny jeho základní složky. Mnohonásobným
ztělesněním této antiteze jsou postavy románu - samy o sobě málo
individualizované, pojaté jako symboly: Quasimodo, který svou ošklivostí budí
strach a posměch, je schopný hlubokých a ušlechtilých lidských citů. Mládí,
krása a mravní čistota Esmeraldy kontrastuje s prostředím úpadku a bídy, ve
kterém žije.
.......
(otík, 10. 7. 2007 18:16)